Jízdní cyklus NEDC a WLTP (dojezd)

Jízdní cyklus NEDC

Evropský jízdní cyklus (NEDC / New European Driving Cycle) byl jízdní cyklus , naposledy aktualizovaný v roce 1997, navržený tak, aby vyhodnotil úrovně emisí automobilových motorů (CO2), a spotřeby paliva.

Zkušební postup NEDC je definován v EHK OSN R101 [2] pro měření CO2 a spotřeby paliva a/nebo měření spotřeby elektrické energie a elektrického dojezdu u hybridních a plně elektrických vozidel M1 a N1 a EHK OSN R83 [3] pro měření emisí znečišťujících látek vozidel M, N1 a M2. Byl udržován Světovým fórem EHK OSN pro harmonizaci předpisů pro vozidla (WP.29), [4] které také pracovalo na jeho nástupci, Worldwide harmonized Light Vehicles Test Procedures (WLTP).

NEDC, který měl představovat typické použití automobilu v Evropě, byl opakovaně kritizován za to, že poskytuje ve skutečnosti nedosažitelné ekonomické hodnoty. Skládá se ze čtyř opakovaných městských jízdních cyklů ECE-15 (UDC) a jednoho mimoměstského jízdního cyklu (EUDC). Testovací cyklus NECD nahradil u vozidel schválených k prodeji v Evropě od září 2017 jízdní cyklus WLTP (Worldwide Harmonised Light-Duty Vehicle Test Procedure). Všechny zveřejněné údaje pro vozidla prodávaná po lednu 2019 by měly mít uváděnou spotřebu paliva, včetně dojezdu elektromobilů, již podle WLTP.
 

Jízdní cyklus WLTP

Od 1. září 2017 nahradil pro všechny osobní automobily předchozí bezmála 40 let starý jízdní cyklus NEDC nový standard WLTP (Worldwide Harmonised Light-Duty Vehicles Test Procedure). Byl vyvinut na základě jízdních údajů získaných z celého světa a pokrývá jízdní situace od městského provozu až po jízdu na dálnici. Na rozdíl od standardu NEDC je standard WLTP výrazně dynamičtější, protože oproti předchůdci zahrnuje podstatně větší počet procesů zrychlování a brzdění. Navíc se ve standardu WLTP zohledňuje vliv individuální zvláštní výbavy na hmotnost, aerodynamiku a spotřebu proudu v palubní síti (klidový proud). Od 1. září 2019 musí také všechna lehká užitková vozidla, která jsou registrována v zemích EU (a také ve Švýcarsku , Norsku , Islandu a Turecku ), splňovat normy WLTP.

Nový standard WLTP byl navržen tak, aby více reprezentoval skutečné a moderní jízdní podmínky. Pro dosažení tohoto cíle je WLTP o 10 minut delší než NEDC (30 místo 20 minut), jeho rychlostní profil je dynamičtější a skládá se z rychlejších akcelerací následovaných krátkými brzdami. Průměrná rychlost během testu WLTP je 47 km/h (NEDC jen 34 km/h) a maximální rychlost se navíc zvýšila ze 46,5 km/h (NEDC) na 131,3 km/h (WLTP). Ujetá vzdálenost je při testu WLTP celkem 23,25 km (více než dvojnásobek 11 kilometrů v případě NEDC).

Klíčové rozdíly mezi starým testem NEDC a novým testem WLTP tedy jsou v tom, že WLTP:
- má vyšší průměrnou a maximální rychlost,
- zahrnuje širší rozsah jízdních podmínek, jízdní fáze simulují městské, příměstské, venkovské a dálniční scénáře, v daném pořadí, se stejným rozdělením mezi městské a mimoměstské trasy (52 % a 48 %),
- simuluje delší vzdálenosti,
- předepisuje vyšší průměrné a maximální rychlosti,
- zohledňuje větší zrychlení a zpomalení / brzdění,
- zahrnuje vliv individuální zvláštní výbavy (např. klimatizace atd.) na hmotnost, aerodynamiku a spotřebu proudu v palubní síti atd.


Dojezd elektromobilu

Dojezd elektromobilu na jedno nabití je jedním z podstatných údajů u každého modelu. Je však velmi důležité, podle jaké metodiky se dojezd uvádí, resp. jak byl zjišťován:

- NEDC (již nahrazeno novou metodikou WLTP)
- WLTP (aktuální standard)
- EPA (metodika používaná v USA, uvádí se, že dojezdy podle této normy nejvíc odpovídají realitě v běžném provozu)
- CLTC (čínská metodika odpovídající podmínkám v Číně)

Orientační porovnání dojezdu elektromobilu podle výše uvedených metodik:

WLTP 300 km / 500 km
NEDC 383 km / 638 km
EPA 268 km / 446 km
CLTC 390 km / 650 km